Bis Horn 4153m

Popis hory

1.1 Hodnocení hory

• Celková obtížnost:Kopec¹ pro začátečníky
• Potkaní lidé: více než 100
• Převýšení: 2500m
• Délka výstupu: první den 6 hodin, druhý den 3 hodiny
• Délka sestupu: 7 hodin

1.2 Pohoří

Walliské Alpy, Švýcarsko.

1.3 Cesta

• České Budějovice - Volary
• Volary - Strážný
• Strážný -
• Sion - Zinal
• Zinal

1.4 Ubytování

V Zinalu jsou hotely, lepší je ale spát pod širákem nebo v autě. V chatě Tracuit se obyčejně přespává, noc bez jídla tam stojí cca 1000Kč, je ale nutné si postel dopředu zamluvit. Mnohem lepší je ale vyspat se zadarmo ve stanu na ledovci, jen pozor na trhliny a vezměte si radši dvě karimatky, z ledovce jde docela zima.

1.5 Výbava

Výbava na ledovec (viz www.horolezeckametodika.cz) - sedací a prsní úvazy, cepíny, mačky, 60m lano, karabiny, kratší lana pro uvázání záchranných smyček. Chodí se nejméně ve třech. V případě nevyužití chaty potom i stan, spacák, dvě karimatky pro každého, a co nejvíc teplého oblečení. Krém se silným UV filtrem a kvalitní sluneční brýle. Voda je u chaty a dá se i "vyrobit" ze sněhu.

1.6 Schopnosti

Tahat těžší batohy. Obzvlášť první den se jídlo, výbava, věci na přespání pronesou.

1.7 Chaty, lanovky

Chata Tracuit v sedle Col Tracuit (3256m n. m.).

1.8 Nebezpečí

Kromě ledovcových trhlin žádné nebezpečí.

1.9 Charakteristika hory

Jedna z nejjednodušších čtyřtisícovek v Alpách. Asi od 3200m n. m. je pokryta ledovcem, cesta po něm je ale pozvolná a lehká.

Metry a časy

• Vyšli jsme z Zinalu (1680m n. m.), stan jsme postavili na ledovec kousek nad chatou, tato túra - převýšení asi 1600m - nám i s asi hodinovou pauzou na oběd a s cca 15kg batohy trvala asi 6 hodin.
• Druhý den jsme šli po ledovci - převýšení asi 900m - na vrchol asi 3 hodiny.
• Sestup s balením výstroje, stanu a obědem asi 7 hodin.

2 Náš výstup - beletrie

2.1 první úskalí - Google

Vzhledem k tomu, že jsme před rokem zdolali 3tisícovku, to bylo Gran Pilastro, museli jsme letos zdolat 4tisícovku. Strejda google nám poradil, že nejbližší 4tisícovka od ČR Bernina nebude pro začátečníky to pravé ořechové. Ale našel nám po dlouhém urputném hledání, že Bishorn je jednou z nejjednodušších alpských čtyřtisícovek ke které nevede lanovka (což je pro český alpinismus hlavní podmínkou, jelikož nemáme peníze na lanovky a vždycky nás naštve stav, kdy přijdem zničení na vrchol hory a nahoře jsou lidé s nechápavým výrazem, jakto, že jsou tak unavení???), bohužel byla pod tímto vrcholem chata, jak už bývá v alpách zvykem.

2.2 druhé úskalí výbava

Neměli jsme samozřejmě potřebné vybavení, to nám zabralo také spoustu práce, jelikož jsme češi a tudíž kupujeme vybavení jen ve výprodejích. Sedák, 3smyce, 3karabiny, kyblik, helma, cepín, lano atd...

2.3 první den příjezdu na místo

Na tomto výletě jsme nejeli zdolat jen Bishorn, ale také jsme se jeli vyferatit do Dolomit. Této části se věnuje jiný článek. Příjezd na místo pro nás začíná dva dny před výstupem. Ráno jsme se vykoupali v Lago di Garda (Itálie) a vyjeli jsme ke švýcarským hranicím.

Jeli jsme přes Miláno, což byl krásný řidičský zážitek, jelikož namají nakresleny ve městě pruhy a jezdí se podle toho kolik aut se vedle sebe vejde.

Po nějaké době nás kamarád přemluvil, že Bishorn je pro důchodce, a že vylezeme Duforspitze, odbočili jsme z půvosní cesty a dojeli jsme stylem doleva doprava zatáčka tunel zatáčka, kurnik brzda protijedoucí auto pod Duforspitze. Před námi byl pohled na velice nakloněnou rovinu. Nějak se nám to nezdálo, tak jsme se šli poptat kudy se tam leze. Zeptali jsme se v hotelu "Kudy lidé chodí na výstup?", pán nám řekl: "Tudy nikdo nechodí!!!"

Bylo rozhodnuto. Sjeli jsme stejnou cestou zpátky, doleva doprava zatáčka tunel zatáčka a vydali jsme se k Bishornu. Jelikož se stmívalo, rozhodli jsme se přespat před švýcarskými hranicemi. Zajeli jsme na prašnou cestu a před námi se tyčila 50m vysoká odjištěná skála.

2.3 Druhý den příjezdu na místo

Den jsme započali skalním lezením na oné skále a pak jsme se vydali k Bishornu. Po přejetí hranic jsme si nemohli nevšimnout ohromné změny. Všude čisto, všechno spraveno, bylo to Švýcarsko. Po nudném řidičském zážitku do Sionu následovaly serpošky, až do Zinalu. Zde jsme se šli zeptat, kudy se de na Bishorn a také jak je to se spaním pod širákem. Pán v Centru, které zajišťovalo ubytování v hotelech nám řekl, že se můžeme vyspat kde chceme, že se nás dyžtak zastane před policií, cestu nám také prozradil a ukázal nám i svoje fotky na Bishornu byli jsme překvapeni, že tam byli tak brzo ráno, že tam měli téměř tmu. Šli jsme se tedy vyspat. Kamarád jako obvykle pod širákem, já s Eli jako obvykle na Dormeu v kufru auta. (Dormeo je matrace vhodná pro kempování, jelikož je na ní šetřeno materiálem a proto je krásně lehká). Byli jsme překvapeni kolik lidí spí v kufru kombíku.

2.4 Výstup k chatě

Ráno jsme vstali v 8:00 najedli se, vše jsme si sbalili a před polednem jsme vyšli vstříc naší hoře. První co nás překvapilo, potkali jsme bandu babiček (cca 60let). Ale zato jsme měli suverénně největší batohy. Potkali jsme ovce, které neméli žádné batohy. Po šesti hodinách výstupu jsme dorazili k chatě. Kde nás čekal potlesk a zvolání jednoho pána "Hey, She is carrying the most of the things", jelikož Eli měla největší batoh (zase tam neměla žádné kovové slitiny).

2.5 Stanování

Na chatě bylo zhruba 50lidí, čryři spali venku na šutrech. My jsme se rozhodli, že chceme spát na měkkým, šli jsme se vyspat na sníh na ledovec. Ve sněhu se špatně chodilo, jelikož bylo k večeru a sníh byl natátý, tak jsme se propadali po kolena. Vznesl jsem návrh, že bychom se měli jistit, kamarád ho deneidnul s tím, že ledovec je zatím tenký a že vidí skálu a ukázal mi jí (nebyla to skála, byly to šutry v ledu). Jelikož jsem chtěl spát na rovině, rozhodli jsme se dojít na jeden hrb. Když jsme s Eli došli na hrb uslyšeli jsme JIIIRRRKKKOOOO PPPOOOOJDDD MIII POOMMMOOOCT, kamarád byl po ramena v díře a pod sebou měl černo, jelikož nebylo vidět na dno.

Vybrali jsme místo pro stan, ušlapali sníh abychom měli rovinu a začali jsme stavět stan. Zakolíkovávali jsme stan cepínama a mýma trekovýma hůlkama (měli jsme vzít víc trekových holí), zapíchl jsem hůlku ve složeném stavu, sníh nekladl velký odpor, po nastavení hole na maximální velikost jsme zjistili, že máme vedle stanu ledovcovou trhlinu, už jsme nechtěli přestavovat, tak jsme zakopali záchraný cepín do země.

Zabydleli jsme se. Začla být velká kosa, začli jsme si tedy vařit (pro jistotu jsme měli 1 bombu navíc, kdyby byla zima). Mysleli jsme si, že zmrznem, tak jsme se oblékli do všeho co bylo k dispozici, po dvou hodinách jsem se probudil spocený tak jsem musel do trička zima bylo asi placeboefekt, ale museli jsme se pořád převalovat (*), jelikož nám zmrzla vždy ta část těla na které jsme leželi. Sníhh - měkkoučký? Prdlajs, snížek zmrznul a museli jsme všichni ležet v našem původně vyleženém důlku, což bylo nepříjemné vzhledem k bodu (*). Zde ponaučení, 2karimatky nutnost, od ledovce táhne kosa. Sníh není měkký.

2.6 Sestup

Vzbudili jsme se v osm, najedli jsme se roztavili sníh a sbalili jsme se na tůru. Vyšli jsme v jedenáct a s hrůzou jsme zjistili, že všichni jdou zpátky. Vyrazili jsme od stanu nejkratsí cestou. Kamarád šel první jelikož váží 60, Eli šla druhá aby měla nejbezpečnéjší místo a já jsem jistil zezadu, jelikož jsem měli 85 a nikdo by mě nechtěl tahat z trhliny. Po 20 metrech kamarád spadnul do díry, šli jsme 10 metrů dál, kamarád spadl do díry a zvolal Jirko na to seru deš první, tak jsme šli stejnou cestou zpátky téměř k chatě. A vyrazili jsme přes cedník na náš kopec.

2.7 Výstup

V ledovcovém poli bylo mnoho trhlin, přes které někdy vedl pouze sněhový most, málokterá trhlina měla nějaké dno. Jelikož šli všichni už zpátky tak se nám ostatní skupiny alpinistů nechtěli uhýbat, tak jsme celí naštvení uhýbali mi. První člověk co se nám pokusil uhnout byl z francouzské skupiny a zvolal Mama mia Mama mia, jelikož dva metry od vyšlapané cesty byla trhlina do které spadl, byl tak vyděšený, že vyskočil z díry a začal utíkat (škoda že nezapadl znovu :-D ale cenili jsme si jeho ochoty jelikož nám uhnul jako jedinný). Na konci ledovcového pole jsme potkali babičky z 1.dne, které se nás snažili přesvědšit, že jdeme pozdě, že je to nebezpečné a že se máme vrátit. My správní czechische kamikadze jsme se rozhodli pokračovat v cestě. S Eli jsme měli mačky provázkem uchycené, které padali každých 500m, a jejich nazouvání byl stále větší opruz. Donazouvali jsme se pod vrchol, kde nikdo nebyl, protože tam všichni byli už v noci, za což jsme se jim zprvu smáli. Zdolali jsme naší první 4tisícovku a dali si hodinovou vrcholovou pauzu s opalovačkou jelikož vysvitlo sluníčko a výhledem na Weishorn.

2.8 Sestup

Na cestě zpátky jsme si všimli, že jsme náš stan vložili na začátek ledovcového cedníku, což nám přišlo vtipné. Šli jsme zpátky opět přes ledovcový cedník. Uprostřed ledovcového trhlinového pole jsme zjistili proč chodí všichni na hory v noci. Sníh je v noci tvrdý jako led a člověk se nepropadne přes sníh do trhliny. Když jsme šli ke stanu, zvolili jsme trochu jinou cestu, než prve kamarád spadl do díry, spadl znova prohlásil, to samé co ráno, tak jsem spadl do trhlini já, pak zase a byli jsme u stanu, kde začla vánice. Rychle jsme všechno sbalili a vydali se k chatě. Poučení chodit na hory v noci se vyplatí!.

U chaty jsme potkali písecké horolezce, kteří se nejdříve divili, co to má Haklik s podrážkou, jelikož na jedné botě žádnou neměl. A když jsme začali mluvit o balení stanu uslyšeli jsme "To jste byli vy na tom ledovci?" s vysvětlením, že Všichni na náš stan koukali jak puci. Písečtí horolezci byli ale mástři jelikož měli Bishorn jako výkendovku i s cestou.

Šli jsme z kopce, šli jsme zase z kopce a z kopce až jsme se ocitli v Zinalu u auta, vyspali jsme se a zjistili jsme že jsme spálení jak ředkvičky. Poučení ve 4000 je nad vámi poloviční atmosféra, když se k tomu přidá odražené světlo od sněhu máte čtyřikrát větší pekáč než u moře na pláži.

2.8 Odjezd

Odjeli jsme, zjistili jsme, že když člověku dochází nafta, tak káždý kilometr ve švýcarsku jsou dva díky serpentýnám všude a že švýcarsko má malou densitu benzinových pump. Jeli jsme přes Lichtnštejnsko, kde jsme navštívili Hrad a vysipali Haklikův stan z auta jelikož zapomněl zavřít kufr.

¹Vysvětlivky:

• Cesta vždy z Českých Budějovic
• Vše je bráno naší cestou výstupu, občas existují i jiné cesty
• Obtížnosti:
  • 1.Nakloněná rovina - Žádná speciální výbava, žádné životu nebezpečné úseky, žádný sníh, žádné žebříky, terén má sklon max do 30ti stupňů (Sněžka). Zvládnou průměrní dědové a babičky. Kratší procházka.
  • 2. Drn - Žádná speciální výbava, žádné životu nebezpečné úseky, může být chození ve sněhu cca do 20ti stupňů, mohou být nějaké žebříky, schůdky a ocelová lana na přidržení. Terén může mít sklon nad 30 stupňů, ale ne víc jak 45. Zvládne průměrný člověk.
  • 3. Krtinec - Žádná speciální výbava. Pár nebezbečnějších míst. Zvládne zdravý jedinec.
  • 4. Kopeček - Speciální výbava, bez jištění, sklon ve sněhu do 45ti stupňů, sklon skály do 70ti stupňů, zvládne trochu trénovaný jedinec.
  • 5. Kopec - Speciální výbava, jištění. Sklon nad 45 stupňů ve sněhu, jinak nad 70. Ledovce. Zvládne sportovec.
  • 6.Hora – Zvládne horolezec.

• 
  Články
• 
  Projekty
• 
  Recenze
• 
  Sport
• 
  Škola

• 
  Hory
• 
  Kolečkové brusle
• 
  Lyže